Arrow
Arrow
PlayPause
Slider
caje_hot.jpg

Hledej:

GoogleTranslate

DĚJINY MĚSTA BEČOVA

Nejstarší zmínky o existenci Bečova lze nalézt při analýze dnešního obydleného území, v němž prvním objektem byla stavba hradu. Kromě indicií stavebního charakteru nám i další zdroje napovídají, že na náměstí před farním kostelem a farou stála středověká tvrz.
Na vyvýšeném místě byl později vybudován hrad, jež svou polohou a rozlohou převyšoval všechny hrady rodu pánů z Oseka (Riesenburku). Hrad se nachází v oblasti Tepelské náhorní plošiny, kde ústily staré cesty, a proto lze předpokládat, že se zde nacházela i nejstarší tradovaná celnice. Přemístění pevného sídla na níže položené místo v údolí bylo realizováno až ke konci 14.století pány z Oseka. Tento rod rozšířil svůj majetek na úpatí Krušných hor získáním Bečova již v roce1226. Stopypo činnosti tohoto rodu se zde dají sledovat až od začátku 14.století. Ta spočívá i v určování hranic panství vzhledem ke klášteru v Teplé, dále pak zřízení dolů v oblasti bohaté na rudu západně od kláštera. Pro těžbu rudy získali páni z Oseka „svobodu těžby“ od Karla IV.
Na konci 14.století bylo suburbium starého bečovského hradu tak vyvinuté, že se bratři z Oseka, Boreš mladší a Boreš starší rozhodli v roce 1399 udělit Bečovu městské právo. Ve stejné době staví bratři Borešové ještě dodnes dochovanou hradní kapli na novém hradě a povyšují tak toto sídlo na centrum jejich západočeského panství. Překvapivě byl ale hrad v průběhu těchto prací v roce 1407 prodán i s příslušným majetkem Oldřichu Zajícovi z Hasenburku. Ten jej velmi záhy postoupil Jindřichu I. z Plavna – Meißen (Míšně). Jeho spory s Václavem IV., dále pak zástavní panování Erkingera ze Sensheimu (1421-1431) připravilo celému panství a městu Bečov v době husitství období velkého útlaku. Přesto bylo postaráno i v dobách zástavy panství o uchování tehdy již dosti rozlehlého hradu. Pán z Plavna platil totiž každoročně značnou sumu 200 kop českých grošů na stavební výdaje. Zástavní smlouvy se opakovaně vztahovaly i na hodnotné „domácí nářadí“ na Bečovském hradě.
Po Erkingerovi získal hrad v roce 1431 Matiáš Šlik, od nějž jej až v roce 1437 zpětným vyplacením odkoupil Jindřich II. z Plavna. Po následném krátkodobém zastavení hradu Petrovi ze Šternberka se kolem roku 1453 páni z Plavna do Bečova nastěhovali. V dlouhém sporu se Saskem a jeho králem Jiřím se stal Bečov zejména v roce 1471 hlavním opěrným bodem a úkrytem pro Jindřicha II. Klidnější období pro město Bečov nastalo za vlády Jindřicha III. z Plavna, jenž potvrdil v roce 1481 městu jeho stará privilegia. V následujícím roce například udělil bečovskému hradnímu Hochpainovi právo rybařit. Brzy poté nastává doba další zástavy, majitelem zástavního práva je v letech 1482 až 1492 hrabě Arnošt z Gleichen. Až Jindřich IV. si majetek opět přebírá, aby jej v roce 1495 prodal Šebestiánu Pluhovi z Rabštejna.
Za vlády Pluhů, která trvala až do roku 1547, začalo od dob pánů z Oseka pro město a celý hrad druhé období rozkvětu. Po Šebastiánu Pluhovi z Rabštejna byl roku 1501 povinován vládou Jan Pluh z Rabštejna. K jeho lénímu území patřily i důlní šachty měst Horní Slavkov a Krásno, stejně jako obec Prameny společně s rozsáhlými polnostmi a lesy. K tomu získal v roce 1530 Jan Pluh pozemky odebrané tepelskému klášteru, určené císaři Ferdinandu I., jež čítaly 20 obcí v oblasti Tepelské náhorní plošin. Tyto pozemky sahaly až k jižnímu cípu Slavkovského lesa a tvořily tak „most“ z jeho bečovského panství k panství kynžvartskému a do Tachova. Janova snaha o rozvoj moci pánů Pluhů byla potvrzena i 14. ledna 1516 získáním volného těžebního práva, dále pak dopisem krále Ludvíka z roku 1523, kterým prohlásil bečovské panství za volný a dědičný majetek. Za dob Jana Pluha panovala na hradě i ve městě čilá stavební činnost, která se snažila přilákat nejen obchodníky. Z této doby pochází první zmínka o bečovské židovské komunitě (Petschauer Judengemeinde). V létě 1537 zemřel Jan Pluh, jeho majetek i se zastaveným tepelským územím dědí jeho synovec Kašpar Pluh. Jeho vláda znamená pro Bečov jasný pokrok směrem k vrcholu hospodářského vývoje. Následný úpadek začal v době, kdy zde Kašpar Pluh zřídil polní tábor pro své vojenské skupiny, se kterými se připojil k Šmalkaldskému spolku. Jeho porážka 24. dubna 1547 znamenala konec vlády Pluhů.
K vystěhování Pluhů z Rabštejna z Bečova byli v roce 1547 přizváni královští komisaři Ladislav z Lobkowitz a Melichar Hubecký. Velkou ztrátou pro bečovský hospodářský život bylo bezprostřední oddělení okolních důlních městeček od majetku hradu a jejich postoupení pod správu zemského důlního úřadu se sídlem v Horním Slavkově. Další fází konfiskace byla zástava Bečova Plavnu v roce 1548, které ale muselo nevýnosné panství odevzdat již v roce 1556 královské komoře. Dalšími majiteli zástavního práva byli hrabě Jindřich Šlik a po něm Sebastián Šlik. Další úpadek znamenalo pro Bečov zrušení zástavní smlouvy s rodem Šliků v roce 1597. Město připadlo k majetku města Horní Slavkov. Od tohoto roku až do roku 1615 mělo zástavní právo v rukou město Horní Slavkov. Toto období nebylo právě k prospěchu Bečova. Obě města byla totiž konkurenty v důlní těžbě, což se projevovalo i na politice císaře Rudolfa II. i na vztazích mezi místní šlechtou. Opakování těžkého osudu Bečova z roku 1547 bylo období mezi léty 1620 až 1624, kdy byl hrad i město zpět převeden na královskou komoru.
Během 30leté války utrpělo město velké škody. Válka začala obsazením zámku Mansfeldskými prapory v roce 1621, které ale musely záhy kapitulovat před císařským vojskem. Během obsazování zámku lehlo město Bečov 2.února 1621 popelem. Povstání obyvatel v okolí města a pronásledování židů jsou jevy, jež doprovázely stav nejhlubší nouze.
Další boje se na území Bečovska odehrávaly až ke konci 30leté války. V říjnu 1647 zde totiž plzeňský komandant, plukovník de Lacron, umístil vojenskou jednotku, která se po krátkém obléhání musela vzdát švédskému oddílu královské armády. Ta opustila Bečov po uzavření Westfálského míru.
Již po konfiskaci z majetku města Horní Slavkov koupil bečovské panství v roce 1624 Gerhard z Questenberka, jehož potomci vlastnili majetek až do vymření v roce 1813. Z rukou knížete Aloise Kounice přešlo panství roku 1813 koupí do rukou vévody Bedřicha Beaufort – Spontin a na jeho potomky.
Překlad: Mgr. Lenka Vršecká, Ing. Jiří Šindelář

0
0
0
s2sdefault

www.touzim.cz  www.becovskabotanicka.cz  www.krajzivychvod.cz  www.skoky.eu  www.biofarmabelina.cz